Postavení žen na trhu práce se v posledním období výrazně změnilo. Občas však dodnes někde panují stereotypy, že žena by měla vychovávat děti, starat se o domácnost a o manžela. Spoustu mužů si to tak dokonce i přeje. Avšak je na ženě, jak se rozhodne. I přesto, že žijeme v jednadvacátém století, se na trhu práce setkáváme s překážkami či diskriminací, které pomáhají ženám v rozvoji jejich kariéry. Ženy navíc pronikají do oblastí, ve kterých předtím dominovali muži. Mohou to brát jako hrozbu? Dodnes bohužel je pravidlo, že si v některých odvětvích ženy vydělávají méně peněz než muži.
Říkalo se, že je to proto, že muž je pracovitější a efektivnější. Toto tvrzení však nemusí být vždy pravda. Myslím si, že nezáleží na tom, jaké má člověk pohlaví, ale na tom, jaké má schopnosti, dovednosti a chuť pracovat. Naopak si myslím, že tím, že jsou tyto stereotypy ve společnosti ještě zakořeněně, mají ženy větší tendence k tomu se v práci snažit. Samozřejmě jsou výjimky. Každý člověk, každá žena jsme odlišní. Na vysokých pozicích na pracovním trhu však stále dominují muži. Ženy jsou spíše na pozicích administrativních a na pozicích různých asistentek a sekretářek.
Může to být právě proto, že ženy jsou ovlivněny tím, že si chtějí pořídit rodinu a starat se o svou rodinu. Můžou tedy svou energii věnovat rodině, místo toho, aby ji věnovaly práci a dosáhly jistého postavení ve firmě. Dalším problémem může být situace, kdy žena dostuduje vysokou školu, půjde na trh práce shánět zaměstnání, ale zaměstnavatel si může vybrat na dané pracovní místo spíše muže, protože ten nebude s dětmi na mateřské/rodičovské, nebo potom na ošetřování, pokud dítě onemocní. Z pohledu zaměstnavatele je toto logické řešení, avšak z pohledu zákoníku práce je toto diskriminace dané ženy. Je velice těžké být objektivní v takovéto situaci.