Velký dům se zahradou

Můj sen byl vždycky bydlet ve velkém domě, kde je ještě větší zahrada, protože já jsem vyrůstala na vesnici, kde jsme měli opravdu obrovskou zahradu. Také bylo prima, že my jsme vlastně na vesnici tu zahradu vůbec neměli oplocenou, takže my jsme vlastně chodili, kam chceme. Měli jsme tam také ovce, kozy a slepice. A bylo opravdu krásné a příjemné zjištění, že naše zvířata vůbec nechodila daleko od našeho domova a nebo od svých stájí.

Vždycky se držela tam, kde byla doma. Proto jsem si Å™ekla, že tohle je nÄ›co podobného, co bych chtÄ›la mít také doma, vlastnÄ› takhle doma, až v budoucnu si tÅ™eba najdu partnera a budeme bydlet potom spolu. Nikdy bych ani netuÅ¡ila, že partner bude chtít celý život žít jenom v bytÄ›, a to bez zahrady. Když jsem se tohle dozvÄ›dÄ›la asi po půl roce vztahu, kdy jsem byla do partnera opravdu hodnÄ› zamilovaná, tak mě to vážnÄ› mrzelo. Dva dny jsem potom doma breÄela. My jsme jeÅ¡tÄ› spolu nebydleli, ale plánovali jsme spolu spoleÄné bydlení, takže si jistÄ› dokážete pÅ™edstavit tu mou bezmoc a tu mou lítost, když jsme se vůbec neshodli na bydlení.

Je logické, že já mu v tomhle ustupovat nebudu, protože bych se v bytÄ› cítila opravdu smutnÄ› a stísnÄ›nÄ› a partner by se zase ve velkém domÄ› s velkou zahradou cítil tÅ™eba nepotÅ™ebný a nebo pÅ™ebyteÄný, že by se tam prý ztratil. Takže to nakonec dopadlo tak, že jsme se s partnerem rozeÅ¡li. JeÅ¡tÄ› mÄ›síc jsme to Å™eÅ¡ili a zkouÅ¡eli jsme najít nÄ›jaký kompromis. Ale bohužel se nám nic pořádného najít nepodaÅ™ilo. Myslím si, že takhle by to bylo nejlepší. Je to nejlepší. Když se lidé neshodnou na bydlení, tak je opravdu nejlepší, aby se dva lidé rozeÅ¡li. UrÄitÄ› si partner potom naÅ¡el přítelkyni, která mu bude lépe vyhovovat a která bude chtít žít s ním v bytÄ›. A já jsem ráda, že už randím s jedním mužem, který je sice o nÄ›co starší než já, ale chce bydlet ve velkém domÄ› a také s velikou zahradou. A chce také chovat zvířata.