Proč se domácí lišky neosvědčily?

VÅ¡e zaÄalo pokusem jistého ruského vÄ›dce. Ten pÅ™emítal nad tím, jak se lidem podaÅ™ilo domestikovat psy, a rozhodl se tento proces zopakovat s jiným druhem psovité Å¡elmy. Zvolil si liÅ¡ku, neboÅ¥ je relativnÄ› snadné o ni peÄovat a navíc je již dlouho chována v zajetí.

 

Pokud probíhal tak, že vždy vybíral jedince, kteří byli k lidem nejpřátelÅ¡tÄ›jší, a ty pářil mezi sebou. Po nÄ›kolika generacích se mu pak skuteÄnÄ› podaÅ™ilo vyÅ¡lechtit zvířata, která mÄ›la k lidem podobný vztah jako psi. A tak není divu, že tyto domestikované liÅ¡ky zaÄaly být nabízeny jako domácí mazlíÄci.

 

 

Navzdory jejich roztomilému vzhledu se však neuchytily. Ukázalo se totiž, že vrozená plachost je jen jedním z problémů, který liškám brání v tom, aby se usídlily v našich domovech. A s žádným z těch ostatních se toto křížení nevypořádalo.

 

V první Å™adÄ› je to typický liÅ¡Äí zápach. JistÄ›, lze si na nÄ›j zvyknout, avÅ¡ak buÄte pÅ™ipraveni na to, že na vás ostatní budou koukat skrz prsty. To je také jeden z důvodů, proÄ vÄ›tÅ¡ina tÄ›ch, kteří liÅ¡ku chovají, ji má ve venkovním výbÄ›hu.

 

 

To také souvisí s dalším problémem – je prakticky nemožné je nauÄit se venÄit, aÅ¥ už jako psy venku nebo jako koÄky na koÄiÄí záchod. Za zdaleka nejlepší lze považovat zhruba 70% úspěšnost, a to je pro běžného ÄlovÄ›ka velmi málo. A asi nikomu z nás se nechce neustále uklízet loužiÄky, nehledÄ› na Å¡kody, které agresivní moÄ napáchá na nábytku, koberci Äi linoleu.

 

Pak zde máme také fakt, že liÅ¡ky mají skuteÄnÄ› velké množství energie. Když k tomu pÅ™idáme téměř koÄiÄí atletické schopnosti, je jasné, že se jedná o recept na trable. Je potÅ™eba ji nÄ›jak zamÄ›stnat, a to nejen psychicky, ale také fyzicky. A to není nÄ›co, na co by byla vÄ›tÅ¡ina lidí pÅ™ipravena.

 

Proto ani domestikace liškám nepomohla k tomu, aby se dostaly do našich domovů. Ale kdo ví, možná se dalším chovem podaří výše uvedené potíže odstranit.