Existuje mezi zvířaty i láska?

Pokud mluvíme o lidských emocích, pak láska patří mezi ty, o kterých se hovoří zdaleka nejÄastÄ›ji. Mnozí lidé pak tvrdí, že je specifická pouze pro náš druh a jiní živoÄichové ji nemohou cítit, neboÅ¥ se v podstatÄ› řídí pouze instinkty.

 

Výzkumy vÅ¡ak ukazují, že to není až taková pravda, jak by se mohlo zdát. Koneckonců vÅ¡ichni například víme, že je lepší se nepÅ™ibližovat k samici, která má mláÄata. Není pochyb, že je ochotna bránit své potomky proti nebezpeÄí, aÅ¥ už skuteÄnému Äi domnÄ›lému, i za cenu vlastního života.

 

 

SamozÅ™ejmÄ› můžeme tvrdit, že se jedná o pouhý instinkt, který se vyvinul proto, aby zajistil mláÄatům vyšší Å¡ance na pÅ™ežití. Když se nad tím vÅ¡ak zamyslíme, stejnÄ› tak tomu je i u lidí. My si pouze neuvÄ›domujeme, že se jedná o emoce vyvolané instinkty.

 

Ve skuteÄnosti jde samozÅ™ejmÄ› o produkci urÄitých hormonů, které v nás vyvolávají ony pocity, aÅ¥ už se jedná o ten ochranitelský Äi pocit něžnosti. Je to také důvod, proÄ jsme v podstatÄ› naprogramováni, abychom považovali urÄité rysy za roztomilé – například velké oÄi, kulatou hlavu s plochým Äelem a podobnÄ›.

 

 

Dobrá, ale co láska mezi partnery? I tu u zvířat najdeme. Jsou velmi dobÅ™e známé případy, kdy po smrti jednoho z nich ten druhý velmi brzy následoval, a to jak v divoÄinÄ›, tak i v lidské péÄi. Není tedy pochyb o tom, že si i nÄ›které druhy zvířat dovedou vytvářet mezi sebou silné vazby, a tedy i cítit lásku.

 

OpÄ›t se tedy ukazuje, že nejsme až tak výjimeÄní, jak bychom si o sobÄ› rádi mysleli. Ve skuteÄnosti totiž máme s ostatními zvířaty spoleÄného mnohem více, než jsme si ochotni pÅ™iznat. A na to bychom nemÄ›li zapomínat.

 

Pokud se tedy jedná o lásku, pak ani to není výluÄnÄ› lidská vlastnost, aÅ¥ už se jedná o jakoukoliv její podobu. Myslet si opak je naprostým nepochopením toho, jak příroda vlastnÄ› funguje, a tedy i nepochopení nás samých.